HAWAII 2017

Když se řekne Hawaii …

30.12.2016 Proč chceme zrovna na Havaj, není potřeba vysvětlovat. Každý chce jet na Havaj. Letíme na nejizolovanější souostroví světa, k nejbližšímu kontinentu je vzdálenost 3 600 kilometrů. Havaj leží uprostřed Pacifiku a skládá se ze 137 ostrůvků. Největší Hawai´i (Big Island), Oahu, Maui, Kaua´i, Moloka´i, Ni´ihau, Lana´i a Kaho´olawe. Havaj se v roce 1959 stala padesátým, posledním státem USA. Ke vstupu na území USA je nutná cestovní registrace ESTA, online dotazník za 14 USD, kde jedna otázka zní: Jste terorista? Jde jen o příslib, teprve na letišti (naše mezipřistání v Dallasu) budete podrobeni rozhovoru s celníkem, který uváží, zda nás vpustí do země. Odpověď z USA na žádost je do 24hodin, platnost 2 roky. Havaj leží v tropické oblasti a počasí je tu celý rok stálé. Teplotní rozdíly jsou minimální. Den 25°C, noc 18°C. V horských oblastech 8°C. Na Big Islandu nad 4tisíce metrů může být i pod nulou. Zimní období (listopad - březen) je o něco deštivější a doprovázejí ho větší vlny, ale zase je nejlepší pro pozorování velryb a pro turistiku. Na každém ostrově je praktické rozeznávat závětrnou (západ a jih) a návětrnou stranu (východ a sever). Závětrná strana je většinou o hodně sušší a teplejší, návětrná je studenější a deštivější.

Po 20 hodinách strávených v letadlech přistáváme konečně v Honolulu na Havaji. Je krátce po poledni, slunce spaluje, teploměr ukazuje odporných 28°C. Překročili jsme 11časových pásem. Přistáli jsme na druhé straně naší planety. Praha – Londýn – Dallas - Honolulu. Vyzvedneme batohy a zamíříme k půjčovnám aut. Rezervaci máme zajištěnou z ČR. Cena za 8 dnů/6500kč. Snaží se nám vnutit další zbytečná připojištění. Nemáme zájem. K půjčení auta potřebujete kreditní kartu a zhruba 6.000,-Kč na týden. Benzín je na Havaji jediná levná věc okolo 16,-Kč za litr. Výhodou je vlastní GPS navigace, pokud nechcete platit za půjčení. Rozhodněte se, kdo bude po celou dobu řídit. Za každého dalšího řidiče navíc se platí. Havajský řidič má povoleno v krvi ve výši 0,08% promile. V autě nesmíte mít pohozené žádné alkoholické nápoje, ani prázdné obaly od nich (vše musí být schováno v kufru) a platí tu přísný zákaz požívání alkoholu za jízdy pro spolucestující. Také se nám stalo nejméně dvakrát při dotankování benzínu, že nešlo zaplatit žádnou kartou Mastercard. Pouze Visa. Vyplatí se mít u sebe nějaké dolary. V obchodech se občas stávalo odmítnutí karty, až po několika pokusech vše ok. Mají terminály pouze na pásku na kartě. Nemají čipové karty. Nikde! Bezkontakt. karta také nefunkční. Po menších nesnázích a bloudění ve třípodlažní budově parkoviště, vyhledáme pomoc. Kde máme naše auto? V kanceláři jsme dostali klíče a auto si najděte. Máme nejpůjčovanější auto pro turisty Nissan versa. Na ostrově Oahu jezdí pravidelně autobusy, ale do těch se nesmí s velkými zavazadly. Veškeré info (odjezdy) jsou na oficiálních stránkách Havaje. Dá se tu stopovat, ale to je hodně časově náročné.

Jídlo – obchody. V Honolulu mají obrovská klimatizovaná nákupní střediska. Tam musíte mít dostatečný obnos na kreditní kartě. Nebo lze nakupovat v nákupních domech malých řetězců. U pokladny se zeptají na Váš telefon. Pokud jim nahlásíte číslo, máte slevu. Ještě větší slevu dostanete, pokud nahlásíte místní tel. číslo. Což nám nabídli místní stojící ve frontě u pokladny. Obecně platí v Americe, čím větší balení tím levnější nákup. Např. jednu zmrzlinu nekoupíte. Min. balení po 6 a 12 kusech. Džus 0,5/1dolar větší obsah 1 galon 3,8l/4dolary. Mizíme z Honolulu, města nákupních komplexů a hotelových mrakodrapů. Musíme se naučit pozdrav „shaka“. Je to tradiční a oblíbené gesto, které v každodenním havajském životě použijete hlavně za volantem, když je potřeba poděkovat jinému řidiči. Používá se i jako náhrada za pozdrav. Nedoporučujeme používat po návratu domů, neboť je velmi snadno zaměnitelné s českým paroháčem ? . Připravte se na to, že na Havaji musíte žádat o povolení ke stanování. Kempy se dělí na státní a soukromé. Každý má svůj vlastní systém, pravidla, ceny. Jako bonus každý kemp má omezení a zavírají jeden den v týdnu, některé mají zavřeno celý víkend, aby tam trvale nežili bezdomovci. Soukromé kempy mají navíc stálé hlídače, nebo kamery, povolení lze zakoupit na místě – pokud není vyprodáno. Všechny informace najdete na netu, odkaz níže. Můžete si vybrat i místo pro stan. Rezervaci a povolení jsme si zajistili na:www.hawaiistateparks.org. Vybrali jsme státní kemp na druhé straně ostrova. Nelze zakoupit na místě! Nikdo tam není. Ve státních kempech se platí 18 USD za skupinu do 6 lidí, v okresní kempech 3 USD na osobu. Někdy mají slevy. My jsme dostali slevu 10USD/den. Povolení pro kempování jezdí kontrolovat rangeři. Kempy se na noc zavírají vždy nejpozději v sedm hodin večer. Potom musíte nechat auto před závorou do kempu, což hrozí vykradení auta. To je bohužel dost častý jev na všech ostrovech. Mají zde cca 4 tisíce bezdomovců. Místní radí nechat auto otevřené. Všechny státní kempy mají toalety a sprchy. Většina kempů se nacházejí v lese na pobřeží. Pláže jsou vzdáleny obvykle 20 metrů od stanu. V kempu je naše místo obsazeno. Vybereme si jiné volné, není to žádný problém. Jdeme postavit stan. Zjišťuji, že nemám tyčky od stanu. Měl jsem je na straně batohu, jako mám připnuté lano. V Praze na letišti mi kontrolovali batoh. Našel jsem na batohu nálepku od policie. Asi neutáhli zpět popruhy, které je drželi a při převozu na letištích se ztratili. Jedeme do místního obchodu. Mají poslední stan. Bereme nebo spíme v autě. Jaké překvapení? Je to pouze část stanu na pláž, chybí celá polovina stanu. Rozeberu konstrukci a použiji pro náš stan. Ještě malé vylepšení místním bambusem a dostává tvary stanu. Hurá na písčitou pláž. Pláž je večer prázdná. V moři jsou silné proudy, takže postačí skákat do vln vysokých 3 metry a nechávat se důkladně semlít abych nevěděl kde je obloha a kde zem. Pokoušet se plavat nedoporučují místní červené praporky. Plavčík zde není. Pokud vás táhne proud na širé moře, nemáte se bránit a počkat až ztratí sílu a plavat k nejbližším útesům. Ale kdo se nechá dobrovolně odvléci do moře které je vyhlášené žraloky???

31.12.2016 WAIMEA BAY Severní pobřeží Oahu, je Mekkou surfařů. Městečko Waimea Bay je proslulé soutěží v surfování The Quiksilver in Memory of Eddie Aikau, které dodávají adrenalinové vlny o výšce 15 metrů a útoční žraloci. Zastavíme se na pláži North Shore. Dnes vlny dosahují výšky pouhých 6 metrů. Na pláži je hodně diváků, pozorujících serfaře na vlnách. Přidáváme se k čumilům. Jeden serfař nemá jednu nohu. Kde ji mohl ztratit? Po 20 minutách zevlování na serfaře pokračuje na západ ostrova. Silnice končí za městečkem Mokuleia. Dále pokračuje okolo malého letiště pro kluzáky , kteří nám přelétají nad hlavou. Poslední parkoviště u pláže dlouhé 2 kilometry. Na místní ceduli před vstupem na pláž, čteme upozornění. Není zde strážní věž s plavčíkem. Koupání na vlastní nebezpečí, červené praporky se třepotají do dálky. Celé západní pobřeží je známé v zimním období silnými proudy. Dále pokračuje úzká cesta při pobřeží 2 kilometry končící výběžkem ostrova do moře. Od břehu se prudce zvedají lávové skály do výšky 700 metrů. Máme sebou dalekohled. Objevili jsme lezeckou oblast Molekuai. Už je pozdě odpoledne, proto volíme plážový odpočinek. Bohužel v tropickém ráji nastává tma v 7:30. To je potíž, když se člověk přinutí vstávat okolo 9 hodiny, ranní koupačka v moři, odjezd na čerstvou snídani, americké koblihy, je poledne. Přejezd autem na jiné místo ostrova očumovat se šnorchlováním a je opět večer.Na celém západním pobřeží jsou u silnice barevné autobusy a karavany s nápisy: „shrimp station“. Jsou to stanice, s čerstvými krevetami. Přijíždí okolo 17 hodiny a v 18 hodin je vyprodáno. Vždy stojíte frontu. Obsluha jednoho takového autobusu nám zapůjčila fix a mohli jsme cokoliv napsat na bok autobusu. Ten byl již tak popsán, proto najít místečko stálo úsilí a bylo v horní části, kam nelze dosáhnout. Vždy si dáváme večeři na zpáteční cestě do kempu v místních restauracích nebo u karavanů. Barevné staré vysloužilé karavany jsou navždy zaparkovány na parkovištích, podloženy trámy, takže kola jsou ve vzduchu. Jsou přestavěny na kuchyně. Před nimi je několik stolů pod slunečníky. Vlastní je místní a asiaté. Nabízejí thajská, vietnamská, havajská jídla. Z místních pokrmů je vynikající locomoko. Také je obrovský výběr ryb, které jsou výrazně dražší. Večeře stojí do 10 dolarů.

3.1.2017 KOKO CRATER Již z dálky vidím dnešní cíl. Vrchol kráteru Koko Head se tyčí o dost výš než vedlejší a známější Diamond Head. Navíc na vrchol vede dost náročná stezka. Uvádí se v průvodci. Celý výlet nahoru a dolu trvá cca necelé 2 hodinky. Na vrchol kráteru vystoupáte 1 048 schodů. Koko Head je pouze předhoří na jihovýchodě ostrova. Koko Crater je kužel vysoký 368 m a bezpečně ho poznáte už z dálky. Cestou nahoru se dost zapotíte. Stezka vedoucí na vrchol k vyhlídce je velmi strmá. Je tvořená dřevěnými pražci, které tu byly postaveny před více jak 60 ti lety a měly zajišťovat zásobování k vojenským bunkrům na vrcholu kráteru. V jednom místě je dokonce jakýsi most, kde pražce doslova visí několik metrů nad zemí. Pohled na dno není moc příjemný, ale se dá těsně před propastí odbočit a celou ji obejít po pevné cestě. Na samém vrcholu se vám naskytne pěkný výhled na hlavní město Havajských ostrovů Honolulu, kráter Diamond Head, pláž Hanauma Bay (nejlepší pláž pro šnorchlování) a vůbec na celý nejvýchodnější cíp ostrova. Uvnitř kráteru jsou koňské stáje a botanická zahrada specializující se na kaktusy a sukulenty.

4.1.2017 DAIMOND HEAD Dnes míříme na sopečný kráter Diamond Head, na kterém kdysi našli britští námořníci lesknoucí se krystaly, které považovali za diamanty. Le‘ahi, jak místní Diamond Head přezdívají, je symbolem ostrova O’ahu. Honolulu by bylo bez Diamond Head jen městem na pobřeží a pláž Waikiki by nejspíš nepatřila mezi nejkrásnější pláže na světě. Pokud se chcete dostat dovnitř kráteru nebo až na jeho vrchol s vyhlídkou, musíte projet tunelem, který vede skrze jeho stěnu na parkoviště. Uvnitř si pak koupíte vstupenku. Vstupné stojí 1 USD, pokud přijdete po svých (autobusová zastávka je asi 10 minut chůze od vstupu) nebo 5 USD když přijedete autem. Dostat se na vrchol hrany kráteru není obtížné, cesta je částečně zpevněná. Cestou nahoru můžete zastavit a nabrat síly na některé z mnoha vyhlídek. Pak už jen projdete úzkým tunelem a po krátkém točitém schodišti se dostanete na nejvyšší vyhlídkovou plošinu, která původně sloužila první vojenské základně USA na Havajských ostrovech. Pokud se někdy na O’ahu vydáte, rozhodně návštěvu Diamond Head nevynechejte. Výhled z vrcholu kráteru na Honolulu a hornatý povrch ostrova je nádherný. Blíží se večer, rychle se přesuneme autem na slavnou pláž Waikiki. V průvodci čteme, parkovat u pláže lze pouze u hotelů za poplatek. Zaparkujeme 5 minut chůze od pláže na veřejném parkovišti. Waikiki beach, asi jediná městská pláž na světě, která má skutečně bílý písek a skutečně tyrkysovou vodu. Bývalé úrodné bažiny plné komárů a vodních buvolů byly postupně odvodňovány kanály, aby zde nakonec vznikla jedna z nejluxusnějších plážových destinací světa. Během 3 kilometrové procházky po slavné Waikiki beach narazíte na Duke Kahanamoku statue, sochu havajského hrdiny, který vyhrál řadu olympiád v plavání, i na sochu Surfer on a Wave. Obě sochy jsou neustále ověšené havajskými věnci. Havajské věnce symbolizují pozdrav, lásku, úctu, oslavy i loučení. Havajané je nosí u speciálních příležitostí nebo se jimi vítají na letišti. Věnec si nikdy nesmíte sundat v přítomnosti jeho dárce a musí se zpátky vrátit do přírody, poté co uvadne. Havajský věnec si koupíte v každém větším supermarketu v chladicím boxu hned vedle jogurtů a másla.

Přímo u sprchy kde se lze převléci do plavek leží několik bezdomovců. Vlny nejsou veliké, ale po 300m od břehu mám stejně pocit, že mě něco z hlubin pozoruje…Jednou tady mají žraloky a tak strach vítězí a rychle plavu zpět. Čekáme jako další stovky turistů na západ slunce na Waikiki. Byl dokonalej, slunce padalo do moře a obloha se proměnila do rudé barvy. Za 20 minut nastala tma. Žádné stmívání. Jdeme do restaurace na pláži na večeři. Je nám jasné, že se dnes vrátíme do kempu na druhé straně ostrova v noci. Přestěhovali jsme se do dalšího kempu, soukromého. Museli jsme změnit ubytko, protože státní kemp má další dny zavřeno. Jsme jen 1 kilometr dále. Rezervaci jsme koupili v kanceláři. Kemp má svého hlídače a každé ráno vám udělají v místním karavanu/občerstvení snídani. Na pláži je výuka pro turisty jak zacházet s prknem. Při šnorchlování je pod hladinou vidět ryby mnoha barev a tvarů. Klidně plavou mezi korály jako kdybychom tam nebyli. Stále jsme si nezvykli v noci na hluk velkých vln, které dopadají na pláž.

5.1.2017 PEARL HARBOUR Zde japonská letadla zaútočila na americkou námořní základnu, čímž USA vstoupilo do 2. světové války. Parkujeme na jednom ze tří obrovských parkovišť na vojenské základně. Část je oddělena pro veřejnost. Projdeme u vstupu kontrolou jako na letišti. Dovnitř nesmíte s batohem, odložit do úschovny. Zjišťujeme, že lístky jsou zdarma, ale vyprodány. Paní u druhé pokladny vytáhne uschované dva lístky. Někdo nedorazil a tak je ještě místo v jedné skupině za 30 minut. Nejprve ústní výklad o historii, potom se přesuneme do kina na černobílý starý film. Nyní jsme připraveni přesunout se lodí k pomníku bitevní lodi USS Arizona, která je hrobkou pro 1.177 námořníků. Pomník je umístěn přímo nad potopenou lodí, která je metr pod hladinou a vyčnívá pouze torzo hlavní dělové věže. Celá prohlídka trvá dvě hodiny. Vedle potopené Arizony je muzeum bitevní lodi Missouri, kde byla podepsána kapitulace Japonska. Na prohlídku lodi Missouri, platíte vstupné a odvoz autobusem přes celou základnu. Ještě je možná prohlídka ponorky.

MANOA FALLS Opouštíme muzeum a míříme k vodopádu Manoa Falls. Zastavuji natankovat benzín, ale bohužel nás obsluha ujistila, že tady nenatankujeme. Pouze pro vojsko na zvláštní kartu. Z Pearl Harbouru musíme projet Honolulu kde je zrovna dopravní špička. Za městem stoupáme do kopců. Pokud nechcete platit za parkování, ignorujte nabídky placených parkovišť před vstupem do parku (platí se 5 USD), a pokračujte až na konec. U Arboreta se nachází neplacené parkoviště. Arboretum zavírá v 16 hodin. Z parkoviště je to asi 300 m ke vstupu na začátek Manoa trail. Z počátku je to pohodová procházka po udržovaných cestách. Boty vracejících se turistů však vypovídají o tom, že nás čeká i horší úsek. Charakter se mění asi po 1 míli. Cesta je stále jednoduchá, ale střídají se rozbahněné úseky vedoucí bambusovými lesy. V případě deště může být opravdu problém dostat se i přes krátké strmé úseky. Cesta až k vodopádu trvá lehkou hodinku a mohu říct, že je to jeden z nejjednodušších a přitom nejzajímavějších výletů. I vzhledem k jejich dostupnosti. Rozhodně by nás lákalo pokračovat ve výletu směrem k vrcholku vodopádu a pak dále. Vzhledem k tomu, že u vodopádu jistě končí 90 % turistů, bude další cesta určitě náročnější, ale i zajímavější. Slabě prší, proto se vracíme. Zítra odlet na ostrov Kauai.

6.1.2017.OSTROV KAUAI Kauai je čtvrtý největší ostrov Havaje, kterému se přizdívá „Zahradní ostrov“. Jinak než letadlem to sem nejde, ale let z Oahu trvá pouhých 41 minut. Na místní přelety má v podstatě monopol Hawaiian Airlines. Letenka stojí okolo 100 dolarů - obousměrná, bez velkého batohu. Zaplať turisto dalších 25 dolarů tam a dalších 25 dolarů za batoh zpět. Kauai zní jako divný název pro ostrov, dokud nezjistíte, že havajská abeceda má jen 12 písmen. Na Kauai je hodně hor, zeleně, vláhy a moskytů. Auto máme rezervované po netu. Před malým letištěm nastoupíme do malého autobusu z půjčovny. Odveze nás před kancelář půjčovny. Dostáváme stejné auto Nissan verso. Cena 5400kč/5 dnů. V půjčovně aut jsme nuceni vymyslet si název hotelu, půjčovna neakceptuje adresu kempu. Symbolem ostrova je kohout, což pochopíte hned první den ráno. Spoustu volně žijící drůbeže mají na svědomí dva dávné velké hurikány. Rozfoukáno, nepochytáno. První den projíždíme pobřeží ve směru od letiště v Lihue až na samý konec silnice u Haena Beach Park. Ostrov nelze objet kolem dokola, brání v tom mohutné útesy Napali. Na Kauai jsou 3 státní kempy (Kokee State Park, Polihale State Park a Na Pali Coast Park) a 7 okresních kempů (Haena Park, Hanalei Park, Anini Beach Park, Anahola Beach Park, Salt Pond Park, Lucy Wright Park a Lydgate Park). Ty státní se rezervují po netu na stejné adrese: www.hawaiistateparks.org. Okresní naopak jedině osobně v kanceláři ve městě Kapaa. Jiný režim má jen Lydgate Park, ten se rezervuje v Lihue a stojí 25 USD. Zastavujeme v supermarketu pro nákup potravin na 2 dny na trek. Kilometr před koncem silnice u Haena beach park jsem v noci s autem najel do jediné díry na silnici. Zaparkujeme a slyším zlověstné syčení u předního kola. Vyměním za náhradní kolo, které je pouze dojezdové do několika km. Je podstatně slabší, jako na motorku. Snad vydrží, až se vrátíme za dva dny. Jiné už nemáme a museli bychom volit odtahovou službu. Protože je zde veliká vlhkost a množství řek, vyskytují se zde moskyti. Jsme rozhodnuti nespát venku na pláži. Parkujeme přímo u vstupu do parku na trek. Přespíme v autě a než se uvelebíme do přijatelné polohy, máme v autě několik bzučících hostů. Po 30 minutách je lov moskytů úspěšný. Také parkoviště je vyhlášené pro zlodějíčky. Není zde osvětlení a nejbližší civilizace je 1 kilometr. Permity jsou vyprodané několik měsíců dopředu, počet návštěvníků je zde striktně limitován. My jsme si povolení na trek vyřídili tři měsíce předem. Povolení na dva dny stojí 44 dolarů.

7.1 KALALAU TRAIL Je legendární stezka Kalalau, nejznámější trek Havaje o celkové délce 36 kilometrů (= 11 mílí). Trek kopíruje divoké pobřeží Napali Coast, jehož útesy dosahují výšky až 1300 metrů. Stezka bývá zařazována mezi 10 nejnebezpečnějších treků USA. Jedná se o náročný kopcovitý terén, na kterém strmé stoupání střídá strmé klesání. Stezka vede z 90% po úzké cestičce vysoko nad mořem, na které se sotva vyhnou dva lidé. Na stezce je nutné překonat několik rozvodněných řek a potoků. Mnoho turistů již v jejich důsledku absolvovalo vyhlídkový let vrtulníkem do nemocnice. Na celé stezce není telefonní signál. A když začne pršet, cestičky se mění na klouzačky. Vycházíme v 5 hodin ráno za svitu čelovek. U vstupu je mnoho tabulí, upozornění, co můžete a co je zakázané v národním parku. Asi po 3 kilometrech je dřevěná tabule, na kterou se zaznamenává každý uhynulý návštěvník vyrytou čárou. Hanakapiai Beach má zatím skóre 83 kusů. Jelikož na Kalalau Trail nedojede záchranka, nezakotví loď a jediný heliport je na 10. kilometru, musíte si dávat pozor, aby jste neupadli do nějaké strže. První možné nocování na treku je v Hanakoa Valley na 10. kilometru. Jedna kadibudka a jedna řeka pro spáchání hygieny. Nedoporučuje se na treku pití vody z potoků. Toto pravidlo jsem nedodržel a žádné zdravotní potíže se nedostavili. Zde je možný výlet k vodopádu Hanakoa vzdálenému 0,5 míle, v jehož blízkosti se natáčel Jurský park. Blížíme se k pověstné 7. míli, nejnebezpečnější místo celé trasy (tzv. Crawler’s Ledge). Je to úzká cesta po úbočí útesu. Pohled dolů ze skály napovídá, že každý chybný krok bude jednosměrný. Tolik psáno v průvodci. Skutečnost je malinko jiná. Úsek ve skále je asi 100m dlouhý, cesta je široká pro jednu osobu, ale v pevné skále. Normální turistická cesta v Alpách. Ale věřim, že pro američany je to šílené když jsou tlustý prasátka. Pokud člověk zakopne tak nešťastně směrem dolů rozseká se o skálu a potom dopadne do moře o 100 m níže. Ale nejhorší místo nás teprve čeká. Na ostrově pršelo celý týden a došlo k sesuvům části svahů. Jedno takové místo přecházíme. Cesta v jílovité hlíně ve strmém svahu dlouhá pouhých 50 metrů.

Po další hodině jsme na konci treku na pláži Kalaua beach. Podél pláže jsou místa v lese pro kempování v délce 1,5km. Na konci pláže je vodopád, sloužící jako sprcha, dále se prudce zvedají útesy Napali, přecházejí v ostré hřebeny stoupající do výšky 1300m. Vodu lze nabrat u vodopádu nebo na druhé straně kempu je potok. Nedoporučuji stavět stan uprostřed. Potom je vzdálenost k vodě na obě strany skoro kilometr. Na písečné pláži jsou vlny 7 metrů vysoké. Pláž prudce klesá do moře. Pouze jsem zkusil se přiblížit. Když dorazila první vlna, silný proud začal podrážet nohy. Vidím turisty, jak se pohybují v moři a nebojí se vln. Přidávám se k nim. Zde 100 metrů před pláží je korálový útes kde se rozbíjejí veliké vlny a k pobřeží dopadají jen 2 metry vysoké. Plavat se nedá, proto skáčeme do těchto vln. Stan jsme postavili vedle ohniště. Najdeme suché dříví a opečeme chlebové placky. Nastal čas večeře. Placky, šunka, sýr, sušenky. Vedle stanu natrháme ze stromů citron. Je vynikající. V sedm hodin je opět tma. Noční obloha je plná hvězd. V noci je chladno. Nemám spacák. Místo spacáku mám lehkou slabou péřovou bundu a nohy mám zakryté slabou dekou. Tím jsem vyřešil místo v batohu před odletem. Spacák zabírá značné místo v batohu. Nevzal jsem si jej a místo jsem zaplnil stanem. Na vejlet na Havaj mi postačil batoh 55L s materiálem pro lezení. Jinak Vám postačí kabelka a kreditní karty ?. Druhý den vstáváme v 9 hodin. Čas na zpáteční cestu. Od rána nám nad hlavami přelétají vyhlídkové vrtulníky, na moři jsou vidět katamarány plné turistů. Také způsob jak se mrknout na tuto vyhlášenou pláž a nezapotit se. Na 8 míli přistává vrtulník záchranářů, aby nabral odpadky z tábořiště. Celý den svítí slunce. Brzo se pod námi rozprostírá Ke´e Beach, konec vejletu. Osvěžující sprcha u pláže. Nyní musíme vyhledat pneuservis. Kolo vydrželo, ale nebudeme riskovat další tři dny bez náhradního kola. První dvě malá městečka jsou bez servisu. Městečko Kapa´a má pneuservis. Bohužel jsme zjistili, že pneumatika je proražena, nelze opravit. Novou pneu nemají. Zbývá poslední možnost, dojet až na letiště do půjčovny. V půjčovně nic neřeší. Vracíme auto a dostáváme chevrolet. Sepíšeme protokol o zničené pneu. Nevím, jestli je auto pojištěné proti poškození pneu?

POLIHALE BEACH – kemp Z města Lihue odjíždíme na druhou stranu ostrova. Rezervovali jsme si státní kemp v národním parku Polihale. Za posledním městečkem Kekaha končí silnice. Míjíme vojenskou základnu po pískové cestě plné velkých děr. Doufáme, že nebude pršet. Má být slabší dešťová přeháňka. Ostrov Kauai je nejdeštivějším ostrovem. Každý den je v některé části ostrova přeháňka. Po hodině jízdy rychlostí 20km/h = 13 km, přijíždíme až k dunám u pláže Polihale. Vybavení kempu odpovídá jeho odlehlosti. Je zde sprcha s vodou ohřívanou sluncem, toalety dokonce i s toaletním papírem, místo na grilování. Avšak, co se týká míst na stanování, je opravdu na vás, kde si místo zaberete. V podstatě celá, více než 3 km dlouhá pláž je k dispozici. Večer jsme zváni k ohni na pláži. Tři mladí amíci pracující na vojenské základně v Pearl Harbouru mají volno. Takže pivo, pivo a zas pivo teče proudem. Pláž Polihale je jako všude stejná. Nechutnej písek a modré moře. Vidíme 30 kilometrů vzdálený soukromý ostrov Ni´ihau. Majitel ostrova každý rok nabízí neplacenou práci s ubytováním na ostrově na obnovu tradiční Havajské přírody. Americkej kapitalista.

9.1.2017. WAIMEA CANYON Jedeme po známé Waimea Canyon, nejlepší vyhlídkové silnici na ostrově podél 16 kilometrového kaňonu Waimea Canyon. Vystoupáme autem do výšky 1250m. Zkrátka američané kam nedojedou autem, tam nepůjdou. Po cestě jsme vzali dvě mladé stopařky z Los Angeles, pracující v tetovacím studiu, na volné noze. Nabídli jsme jim vejlet ke kaňonu, tak se připojili. Na ostrově Kauai se rozprostírá 16 kilometrů dlouhý a 1 km široký kaňon Waimea Canyon, který je nazýván Grand Canyonem Pacifiku. Hlavní příčinou jeho vzniku zhruba před 4 miliony let je erupce, láva a nejdeštivější místo na zeměkouli. Ani týden by nestačil k prozkoumání všech 70 km zdejších stezek. Celý kaňon hraje do výrazných červených barev díky velkému obsahu železa, hlíny a lávy a pohledu na něj se nelze nabažit. Jeho dominantou jsou 240 metrů vysoké vodopády Waipoo Falls. Kousek dále na konci silnice se nachází dvě úžasné vyhlídky na útesy Napali - Pu´u o Kila Lookout a Kalalau Lookout. Pod námi se rozprostírá Kalalau Beach v plné své kráse, cílová stanice stezky Kalalau Trail, kterou jsme před pár dny prošli. Odpoledne jsme Američanky vysadili ve městečku Kapalawai a zakotvili jsme na místní Hoanuanu Bay. Protože jsou opět vlny okolo 3 metrů, neplavu daleko od břehu, aby mě proud neodnesl na širé moře. Povalování na pláži a čekání na západ slunce mi vůbec nejde. Tak jsem vyhrabal obrovskou jámu a postavil nedobitnej hrad. Ale příliv se neúprosně blížil. Amíci si přišli hrad vyfotit. Také měli postavenej hrad. Ale ten by se vešel do mého hradu na nádvoří. Večer zajdeme na večeři do místní restaurace. Vynikající locomoko a ryba jejíž název už jsem zapoměl.

11.1.2017 odlet Vyjíždíme z kempu Polihale ráno v 9 hodin. Dnes končí náš vejlet. Doufáme, že nepíchneme kolo po rozbité písčité cestě plné ostrých kamínků. Letadlo z Honolulu asi nepočká? V Lihue vrátíme auto, minibus z půjčovny nás odveze na terminál letiště. Opouštíme krásný ostrov Kauai v poledne. V Honolulu se nám nikam nechce. Nejdeme si místo na terminále u okna, kde si lze lehnout. Protáhneme si záda před nekonečnou cestou domů strávenou v sedadle letadla. Letíme celou noc a ráno přistáváme v Dallasu v sedm hodin. Odlet do Londýna v ???? hodin. Na netu nejdeme plán města s mhd spojením. Z letiště odjíždí tramvaj až do centra města. Jízdenka 5 dolarů. Cesta trvá hodinu. V centru najdeme hlavní třídu s obchody. Při pohledu na mrakodrapy se točí hlava. Tak to je ten slavný Dallas… Aha. Na ulici vidíme pouliční gang výrostků a zrovna je lustruje policie. Objevíme obchod Donuts. Tam musím ochutnat několik druhů pravých amerických koblih. Už jsme plni dojmů z amerického města. Chceme zpět na letiště. Opět letíme celou noc do Londýna. V Londýně máme zpoždění. Je zamrzlé letadlo. Odpoledne třetí den na cestách, přistáváme v mrazivé Praze.

Závěr: nejkrásnější ostrovy, jaké jsem na cestách viděl. Pochopil jsem konečně význam slov: To JE HAWAII…….. ? ? ?

Fotky.

Video

video Waikiki beach music

Zpět