Kostarika 2018

16.2. Praha

Po lednovém vejletu do lezecké oblasti Geyikbayiri v Turecké Antalyi, opět usedáme do nepohodlných sedadel společnosti Delta Airlines do Ameriky. Čeká nás 14 hodin strávených v letadlech s přestupem v Atlantě. Nastal opět čas utéci před zimou do teplých krajin. Na Ruzyňském letišti je sníh. Musíme čekat na odmrazující postřik na letadlo. Proč Kostarika? Protože to zní exoticky ? Opalovačka na plážích, serfování, lezení, vejlety na sopky 3800m.Po celý rok 27°C.Pro nás Evropany ideální klima v únoru.

18.2. Libéria

Přistáváme v Liberii v deset hodin večer. Zdejší teplota je 25°C. Nádhera. Okamžik kdy si bereme sandále a kraťasy. První komplikace nastávají na letišti. Rezervace auta z čr sice proběhla úspěšně, ale slibovaný odvoz z letiště do půjčovny nikde! Bereme taxi(10US) do města. Vystupujeme u McDonaldu. Wifi zdarma po celém světě. Ať žije globalizace! Musíme najít hotel, který má otevřeno do půlnoci. Hotýlek Del Rio 30US/2os vzdálený 1km. Jdeme pěšky. Poprvé se potíme s velkými batohy na zádech. Za deset minut bude půlnoc, jsem celej upocenej. Proč jsem nezůstal doma v zimě? Člověk je věčně nespokojenej. Recepce opuštěná. Zvoníme a z druhého podlaží přichází ospalá slečna. Vy máte rezervaci přes booking? Chvíle napětí, hledá v počítači. Přikývne. Zapínám klimatizaci na plný výkon 17°C. Každý hotel na Kostarice má wifi, tv, lednici, sprchu. Zjištění - půjčovna kde máme rezervaci auta má nejhorší hodnocení od klientů. Na Kostarice jsou zvláštní pravidla pro pojištění vozidel určené státem. To se ale v online rezervaci nepíše. Potom na místě stojí pojistka až 3x více než půjčení auta. V našem termínu byla veškerá auta vypůjčena. Musíme čekat 3 dny v Libérii. Našli jsme místní autopůjčovnu Vamos. Recenze nelhali. Maximální spokojenost s přístupem, žádná extra cena navíc. Půjčovali auta pouze na 4 dny, ale po tel. rozhovoru s majitelem půjčovny nám poskytli auto na celých 14 dnů. Čekání na auto jsme si krátili, každý den využitím místní dopravy na pláže vzdálené 30km. Což je také zážitek. Zastávku autobusů jsme našli. Místo kde stojí více místních. Prodavač nabízí z korby auta kokosáky za 1 dolar (500colonů). Místní drzé veverky si chodí pro prázdné skořepiny z kokosů. Nad hlavami v koruně stromů lezou leguáni. Nikde však žádný jízdní řád. Zkrátka čekáme, až bus přijede, zeptáme se místních, jestli jede do našeho cíle? Jízda 30km trvá hodinu. Ráno už se slunce vyšplhalo na 32°C. Bus je bez klima ? Navštívili jsme pláž Coco - pškná písčitá pláž, hodně turistů, zajímavost: cedule s výstrahou " Nekrmte žraloky" :-) . výborné restaurace. Pláž Panama - bez turistů, žádné restaurace. Na pláži Panama jsme čekali na autobus zpět do Libérie. Na slunci 40°C . Tak jsem si krátil čekání taháním lián ze stromů, abych se mohl zhoupnout. Ještě nyní, když si vzpomenu, to bolí. Liána praskla a ze 30m se řítila na můj spálenej frňák. Je neděle večer, projdeme se druhým největším městem Kostariky. Typické americké město bez historie, špinavé ulice, domy, moderní římsko-katolický kostel.

19.2.Nocoya - Tamarindo

Opouštíme Liberii autem. Konečně. Ta volnost, zastavit kde chceme. Co nám nejvíce chybělo v místních autobusech? Klimatizace. Z Libérie jedeme na pláž Grande, nejznámější divokou surfařskou pláž bez hotelů. Dále navštívíme pláž Tamarindo. Tady jsou hotelové komplexy. Půjčuji si serf pro začátečníky. Půjčení na hodinku 10US. Musím složit zálohu 100US v případě poškození. Vlny nejsou veliké, dosahují max. 2 metry. Čekám s ostatními začínajícími serfaři. Někteří mají instruktora. Většina jich padá jako já. Dokonce i malý kluk s tatínkem dojede dále nežli já. Asi to nebude tím prknem? Ale na moři je hezky. Když několik metrů vedle mě čeká se mnou na správnou vlnu hezká serfařka. Mrkáme na sebe a smějeme se. Zapomněli jsme, proč jsme tady. Vlny se vždy jen přes nás převalí a pokračují k pobřeží. Na světě je tak krásně :-) . Odpoledne jedeme po slavné Pan American Highway. Začíná v USA v Texasu pokračující napříč střední Amerikou, končící v Panamě u hranic s Kolumbií (4481km). Prvních 50km jedeme po nové dálnici. Opustíme nejsušší a nejteplejší severní část Kostariky kde teplota neklesá pod 30°C. Vzdálenost 190km jedeme 7hodin. Silnice se kroutí okolo velikého jezera Laguna de Arenal napříč džunglí. Kdyby ponechali silnici jen na měsíc bez prořezávání keřů a stromů klenoucích se nad silnicí do výšky až 50m, džungle ji spolkne. Nelze si ani odskočit na záchod. Není kudy vstoupit do hustě porostlé vegetace. Ve střední části Kostariky prší každý druhý den mimo období dešťů. Naším cílem je Vulcan Arenal 1657m. Dokonalý kužel stále aktivní sopky. Našel jsem na netu kemp na úbočí sopky. Do kempu přijíždíme za tmy. Malá oprýskaná cedule u silnice informuje Camp here. Kdybychom netušili podle navigace, kde se nachází, lze jej snadno minout. Brána je otevřena. Zajíždíme dovnitř a hledáme si rovné místo pro stan. Uvítají nás tři psi štěkotem. Nekousnou mě? Natahuji ruku a nechají se drbat. Začínám stavět stan. Najednou se objeví ze tmy místní domorodec. Pět dolarů za osobu. Ukazuje sprchy a wc. Vše uklizené čisté. Kemp je 100m od vstupu do národního parku Arenal. Na vrchol sopky nelze vystoupit. Prudký sklon a popel z poslední erupce v roce 1968 nedovolí postup nahoru asi 300m pod vrcholem. Kemp je ve výšce 550m. Večer je chladno 18°C. Než jsme přijeli, pršelo.

20.2.Vulkán Arenal

Na úbočí sopky vede naučná stezka národním parkem do výšky 1140m. Vstup 15US. Otevřeno od 8:00 – 18:00. V noci opět silně pršelo. Ráno jedeme navštívit Mistico Arenal Hanging Brides Parkvzdálené 7km. Cesta k parku je po úzké silničce do prudkých kopců. Stoupání je tak prudké, že kdybychom museli zastavit, už se nerozjedeme. Míjíme závoru s rangerem. Reguluje počet aut jedoucích nahoru. Chceme stihnout vrchol sopky bez mraků. Odpoledne má opět pršet. Nahoře jsme po 9hodině. Vrchol je ukrytý pod mraky. Jsme na parkovišti první. Veliká prosklená restaurace nabízí fascinující výhled na celou sopku. Platíme vstup do parku 27US. Musíme podepsat prohlášení. Vstup do parku v kotníkové obuvi! Máme sandále. Neberou žádnou zodpovědnost za úrazy. Jako na Havaji. Všude cedule co můžete a nesmíte. Zkrátka pro tupé američany. Naučná stezka je dlouhá 3,6km. Pokud se zhorší počasí, lze uniknou zkratkami. Vstupujeme do džungle. Po několika metrech je nádherná část upravené stráně s mnoha druhy pestrobarevných květin. Na jednu přilétá malý kolibřík. Pohybuje se nad květinou, hned nad dalším květem. Okamžik a je pryč. Dále cesta vede úbočím hornaté džungle. Přecházíme první ocelový most zavěšený nad údolím. Hloubka 50metrů a koruny stromů se tyčí stále nad námi. Stromy pokrývají mechy a liány. Stezka je z hrubého betonu. Proč vyžadovali pevnou obuv? Klesáme k vodopádu, míjíme cedule s upozorněním – nesahat na určité druhy rostlin. Jsou pokryté ochrannou vrstvou. Pokud se jich dotkne lidská ruka, nedokáží tuto vrstvu obnovit a stanou se snadnou kořistí pro zdejší hmyz. Přecházíme celkem šest mostů, tunelem s upozorněním, pozor na hady. Míjíme jediné turisty. Nával začíná okolo 10hodiny, kdy se zaplní veliké parkoviště před vchodem. To už jsme zpět. Míříme do restaurace s terasou, čas kafíčka. Kocháme se skvělým výhledem na vulkán. Vrchol sopky je stále zahalen v mracích. Odpoledne bude opět pršet. Přejíždíme autem osm kilometrů zpět k úbočí sopky. Je čas koupání. Free natural hot springs river. Zastavujeme u silnice za mostem přes řeku. Místní domorodci už zde podnikají. Parkování s dohledem za 2US. Nechcete kukuřici, banány? Blízká vesnička La Fortuna nabízí luxusní hotýlky s bazénky v termálních pramenech s masážemi. Arenal hot spring. Jsou napájeny ze stejné řeky, kam směřujeme. Máme parkování pod dohledem hned u mostu, pod kterým protéká řeka. Úzká vyšlapaná cestička od místních vedoucí džunglí je dlouhá pouze 100m. Nejsme zde jediní turisté naložení a relaxující v horkých pramenech mezi kameny v přírodních malých jezírkách obklopení hustou vegetací. Vydržíme celých 20 minut. Odjezd k sopce z druhé strany. Stále dokonalý kužel, nádhera. Blíží se déšť. Čas odjezdu na západní pobřeží vzdálené 220km. Přes silnici v džungli přechází rodinka černých nosálů. Vůbec se nebojí. Auta poslušně zastaví. Nosálové si prohlížejí turisty a každý turista chce vyfotit svého nosála ? Silnice lemuje jezero dlouhé 30km. Zastavujeme na pozdní oběd v místní jídelně. Zdejší kuchyně je výborná. Kuře, rýže, černé fazole, zelenina, nedefinovatelná kaše, tmavá placka z masa a fazolí.

21.2.Nycoya - Sámara

Přijíždíme do letoviska Nosara na západním pobřeží večer. Posledních 30 km jedeme dvě hodiny. Nezpevněná prašná cesta plná obrovských děr a kamenů. V mapách navigace vyznačena jako hlavní silnice. Celý poloostrov Nicoya nemá při pobřeží žádné zpevněné silnice. V období dešťů projedou pouze auta 4x4. Místy je prašná cesta, následuje jeden kilometr asfaltu a opět prašná cesta. Když auto rozjedeme, řítíme se až rychlostí 30km/h. Stihneme na pláži Nosara západ slunce. Hledáme cestovní kancelář Miss Sky Canopy tour. Ptáme se místních a jezdíme stále okolo. Vůbec nikde žádná info cedule. Nakonec jdu pěšky do určeného místa u silnice. Malý zaprášený domek má na dveřích ceduli Miss Sky canopy. Našli jsme to. Bohužel zavřeno. Máme rezervaci po netu. Ale nemáme potvrzení rezervace. Na uvedené místní tel. číslo se nelze volat. Necháme to na zítra. Mají otevřeno od 8hodin. Jedeme vyhledat restauraci. Dáme večeři a zkusíme wifi. Ta neustále padá. Je noc. Přespíme venku. Vyjedeme na kopec vedle hotelu. Cesta zde končí. Rozhodnu se spát venku. Bude 23hodin a je stále 28°C. Lehnu si na karimatku před auto. Kája chrní v autě. Budíček za půl hodiny. Něco mě hryzlo do nohy. Tady je i ten hmyz několikanásobně větší nežli u nás doma. Beru si stan a postavím jej na cestě. Udělal jsem dobře. V noci něco přišlo z džungle a chtělo to dovnitř. Funění naznačovalo něco velikého. Tak jsem do toho kopal tak dlouho až to uteklo. Někdy je lépe nevědět a nevidět ? Ráno čekáme netrpělivě, až otevřou kanclík. Kluci z cestovky už omývají zábradlí od prachu. V osm hodin přijíždí velkým autem majitelka. Po krátkém vysvětlování se dozvíme verdikt. Počkejte. Pokud se nezaplní místa, jedete. Bohužel přijížděli turisté z hotelů. Sledujeme mizející sedáky pověšené na zápraží. Omezený počet turistů je daný náklaďákem. Jede se na korbě, kde jsou tři lavice. Myslím, že 24lidí je max. + průvodci. Dohodneme si rezervaci na zítra. Jedeme do městečka Sámara. Na uvedených souřadnicích nenajdeme kemp Los Cocos. Po cestě nacházíme ceduli Aloha Camp. Přímo na pláži v palmovém háji s restaurací. Místo pro stany má střechu, takže nebude stan vyhřátý od slunce. Kemp stojí 7US. Majitelka nám nabízí přípravu místní večeře. Místní ukecanej domorodec zde vegetuje už dva měsíce s celou rodinou. Má stan vedle nás. Vyrábí přívěšky z kamínků, o kterých tvrdí, že jsou jedinečné. Potom je prodává na plážích. Tam jsou tisíce kamínků. Také tvrdil, že je zde super lezení u moře. Zašel jsem se tam podívat. Zvětralá sopečná skála se zdvihá přímo z moře. V tom nelhal. Ale lezení? Skála je vysoká 70metrů. Prvních 40m je lehké lezení. Potom je skála lámavá. Opatrně stoupám dále. Poslední metry jsou uschlé kořeny stromů. Výlez na vrchol je přes tři metry vysoké křoví dalších 20 metrů. Na vrcholu je staré malé letadlo pro dva lidi, které se pomalu rozpadá. Asi tady spadlo? Večer dostaneme od majitelky kempu slíbenou večeři.

22.2.Nycoya - Nosara

Ráno vstáváme brzy. V 8 hodin musíme být před kanceláří cestovky. Jen 30km, ale po prašné cestě pojedeme nejméně hodinu. Platíme 77US za lanovku, neberou karty. Navléknou nás do sedáku a helmy. Na korbě náklaďáku je prostřední lavice bez opěradla. Jedeme 20km stále do kopců. Posledních 50 výškových metrů jdeme pěšky. Konečně vidíme ocelová lana napříč údolím. Dostáváme instruktáž jak se držet za jízdy. Brždění je nejdůležitější. Máme rukavice s výztuhou dlaně. Šířka kůže je 4mm. Budeme si brzdit sami přiložením ruky na ocelové lano. Kdo si položí ruku před kladku, přijde o prsty - jeho chyba!!! První lanovka je dlouhá 700m, hloubka údolí 100m. První jedou dva průvodci. Budou jistit dojezd a případně nás zastaví. Jinak hrozí náraz do betonového kvádru, na němž jsou ukotvena lana. Tak kdo chce první?? Nikdo se nehlásí. Nechávám se cvaknout do kladek první a pořádný rozběh. Ocelové kladky hučí nad údolím. Rychlost 35km/hod. Na konci se přesedne na další a už letíme dále. Podemnou jsou vidět vřeštící opice na stromech. Délka lanovky je 6,5km, 13 přestupů, nejvyšší má 150m. Na třech lanovkách můžeme jet ve dvojicích. Nejméně na třech lanovkách jsem nedojel až na konec Musel jsem ručkovat po laně 3 – 5 metrů. Nemám asi potřebnou váhu/tloušťku jako průměrnej američan. Ještě jsme v ceně zájezdu měli koupání u vodopádu. Ale není voda. To nám vůbec nevadí. Byl to pěknej zážitek v výhledem na oceán. Perfektní organizace. Mladí kluci, průvodci dělali opičky a občas jezdili hlavou dolů. Koupačka v moři a odpoledne přesun do hlavního města San José, vzdáleném 250km. Končíme ve městě Alajuela, dnes již předměstí San José. Přijíždíme večer. Vyhledáme McDonald v navigaci po cestě. Připojit na wifi a vyhledat hotel. Kemp pojedeme objevit až zítra, už je pozdě bude zavřenej. Hotýlek Green Country 30US/2os + snídaně. Přijedeme před hotel, zastavuji na ulici. Objevil se místní domorodec. Mluvil španělsky, takže mě bylo jedno, co povídá. Ale po chvíli jsem pochopil. Budu ti hlídat auto gringo. Zaplať! Vytahujeme vše z auta, aby neměl důvod v noci jej navštívit. V hotelu nám majitelka nabízí parkování za 5US. Odmítneme, nechám auto na ulici prázdné. Když vidí co vše je v autě, nabízí parkování uvnitř, zdarma. Jen musí sama odjet autem domů. Hotýlek má pouze jedno místo v garáži. Příjemné čisté pokoje. Proč máme na dveřích znak rybičky? Nápisy na zdech vše vysvětlují. Všude vítají boha.

23.2.Alajuela

Ráno snídaně, musli s mlékem, tousty, džem, sýr, meloun, atd. Odjíždíme směr kemp Los Manantiales . V kempu nikdo neumí anglicky. Servírka z restaurace odběhne ven. Na fotbalovém hřišti uprostřed kempu zastaví muže, který zde běhá. Mluví anglicky. Máme tlumočníka. Místa na kempování jsou zavřená. Nabízejí místa pod přístřeškem pro grilování s umyvadlem, zásuvkou na 120V a osvětlením. Cena je stejná. Mají obavy, aby nás na místech pro stany u dolního bazénu nikdo nepřepadnul a neokradl. Kemp má tři bazény. Kemp se večer v 17 hodin zavírá u hlavní brány. Domlouváme se na pozdější zavření. Budou nás v noci čekat. V poledne vyjíždíme objevit horolezeckou oblast na Cerro Pico Blanco 2271m.Lezení Kostarika. Do kempu se vracíme za tmy. V kempu jsou pouze starší manželé z Kanady, kteří mají z půjčený obrovský karavan. V kempu je veliký sál s restaurací. Boužel pro nás je dnes oslava. Hlasitá hudba se rozléhá celým kempem až do druhé hodiny ráno.

24.2.Vulkán Irazu

Volíme výlet na Vulkán Irazu 3432m. Odpoledne bude pršet. Z kempu na sopku Irazu je vzdálenost 85km z kempu. Vstup do národního parku bude otevřen v 10hodin, 10US/os. Parkoviště končí ve výšce 3350m. Projdeme se okolo vulkánu s výhledem na jezírko na dně kráteru. Autem pokračujeme až na vrchol na malé kamenité parkoviště 3430m. Ještě dva metry a jsme na nejvyšším místě sopky, autem! Teplota je 3°C. Po cestě dolů míjíme skupinky nadšených cyklistů, funících a propocených. Vyjíždějí z 1100m n mořem do 3400m. Pěknej vejlet. Přejíždíme do městečka Cartago. Zjistíme počasí v oblíbeném McDonaldu na wifi. Přesun do lezecké oblasti Cachí vzdáleném 40km. Na hlavní silnici necháváme auto pod cedulí Climbing in Cachí. Na zpáteční cestě do kempu zastavujeme v San José. Hlavní město leží ve výšce 1100m. Po celý rok teplota 20°C. Pro nás nezajímavé, špinavé. Projdeme čtvrtí bazarů a obchodního centra. Večeře v místní jídelně.Kuře s rýží, dezert placka podobná mastné palačince. Návrat do kempu.

25.2.Cahuita

Dopoledne navštívíme lezeckou oblast Aserrí. Odpoledne přejíždíme na Východní pobřeží do Karibiku vzdáleném ze San José 220km. Projíždíme horami ve výšce 1300m. Jedeme celý den. Zastavíme se ve městečku Turrialba. Objevíme malou kancelář místní cestovky. Chceme si zajistit rafty na řeku Pacuara river. Sjezd obtížnosti V4 -5. Zavřeno. V horách zastavíme u malé restaurace. Uviděl jsem z auta nápis – rafty na řece. Uvnitř nikdo neumí anglicky. Pochopí, že chceme na raft. Vytočí číslo a předává nám telefon. Na druhém konci je majitel cestovky hovořící anglicky. Můžeme jet na řeku zítra. Bohužel řeka teče pomalu a je možný pouze raft obtížnosti II, což je zřejmě více pádlování než sjezd. Každý den zde prší. Jak je možné, že není voda? Rozhodneme se odmítnout. Nepojedu v raftu s pláštěnkou a ještě budu pádlovat. Sjíždíme ze sedla z 1200m k moři. Už víme proč je Kostarika banánová velmoc. Jedeme 100km a stále všude kolem jen banánové plantáže. Míjíme obrovský nápis Chiquita. Tak odtud máme doma banány? Přejíždíme řeku Bananito. Vše zde souvisí s banány. Při pobřeží Karibiku jedeme do městečka Cahuita. Malý kemp mají majitelé domu na pláži Negra. Příjemné místo obklopen palmami. Stan máme 5 metrů od moře. Večer zjišťujeme, že to není taková výhra. Vlny tříštící se o korálové útesy jsou hlučné.

26.2.Puerto Viejo

Puerto Viejo de Talamanca vzdálené 16 km z kempu. Příjemné klidné městečko žijící turistickým ruchem na pobřeží Karibiku. Místo je oblíbené baťůžkáři z celého světa. Souhlasím, že se tady zastavil čas. Je zde komunita jamajčanů, zní hudba ragge, rásné písečné pláže Manzanillo, De Punta Uva, Chiquita, Cocles, Grande. Na jedné pláži je ztroskotaná nová jachta. Na druhé starý nákladový člun s jeřábem. Po cestě z večeře nás zastihne tropický liják. Za hodinu je pryč. Stan liják přežil.

27.2.Uvita

Z Puerto Viejo jedeme na hranice Panamy 40km. Podél pobřeží opět všude banánové plantáže. Na hranicích se objevují místní podnikavci. Ohlídají auto za bakšiš. Necháme auto u restaurace. Jdeme dále pěšky. Přes hraniční řeku Sixaola. Most pro auta spadl do řeky. Torzo mostu leží v řece a část visí dolů. Je postaven provizorní most, úzký pro jedno nákladní auto. Je uzavřen, smí jej přejít pouze chodci. Vedle starého mostu už je výstavba nového. Na hranicích do Panamy nás vojáci otáčejí nazpět. Nemáme výstupní razítko z Kostariky. Tak jsme to jen zkusili.:-) Opouštíme karibské pobřeží. Na východní pobřeží jedeme ve výšce 3000m okolo nejvyšší hory Cerro Chirripo 3820m. Výstup lze stihnout za jeden den, vstup do národního parku 18US. Nutná rezervace předem. stránky pro rezervaci v angličtině. Vrchol nevidíme, opět prší. Přejíždíme na západní pobřeží na jihu Kostariky 380km. Celodenní jízda autem. Večer přijíždíme do kempu EL Shaman v městečku Uvita. Přímo na hranicích národního parku. Majitel o sobě tvrdí, že je skutečný šaman. Ukazuje cestu napříč celým kempem k pláži. Pokud někdo chce jen na pláž, musí zaplatit vstupné do národního parku Bahia 10US. Kemp nabízí i ubytování v korunách stromů, 10 metrů nad zemí, kde vybudoval domek vč. sprchy. Pláž je dlouhá dva kilometry, ale moře je také daleko 400m od pobřeží, když je odliv. Po dalších 200m je moře pod pupek.

28.2.Jaco

Na pláži Hermosa vedle kepmu si půjčuji serf.Pláž je proslulá velikými vlnami. Půčovnu vlastní mladý kanaďan 20US/2 hod. Vlny dosahují výšky 4 metry. Dostat se s prknem přes vlny od pobřeží je boj. První vlnu propluji a druhá mě otočí, chce rozlámat prkno a žene mi hlavou dolů zpět na pláž. Než se otočím přichází třetí vlna a odhodí mě na písek. Trvá mi 10 minut než se dostanu přes obrovské vlny dostatečně daleko od pláže mezi ostatní serfaře. Ti zkušeně čekají na správnou vlnu. Doplácám se mezi ně. Ne každá veliká vlna je ta správné. Klidně tady sedí na serfu a čekají. Jsem připravenej po směru vln. Konečně přichází. Bohužel než se postavim na prkno převalí se a čekám dále na další. Přichází další veliká vlna. Pádluji jako ostatní abych dostal rychlost. Zvedám se na prkně. Stojím a okamžitě padám do veliké vlny. Ještě že mám prkno uvázané na noze. Pod vodou vůbec netušim kudy plavat. Vlna mě mele a já netušim kde je dole a kde nahoře. Když se vlna převalé prkno stoupá nahoru a tak cítím kudy plavat. Snažím se plavat nahoru abych se nadechnul a už vidím další velikou vlnu nad hlavou. Opět mě srazí do hloubky. Bojuji s vlnami hodinu. Jel jsem pouze jednou na vlně až na písek na břehu. Jinak jsem si stále prohlížel dno moře. Odjíždíme do města Jaco 120km. Kempy zde nejsou. V KFC na wifi najdeme hotel 30US/os. Město Jaco je typické přímořské letovisko s velikými hotely. Údajně je to nejnebezpečnější město v zemi. Všichni turisté nás varovali. Tam nezastavujte. Takže hurá do města. Nic, žádný zloděj nás neokradl, nikdo neznásilnil ?. Normální město plné turistů. Pláž je hezká s černým jemným pískem přímo ve městě několik kilometrů dlouhá chráněna zátokou. Máme malý hezký hotýlek s bazénem a výřivkou. Koupačka při západu slunce. Večeře - místní pizza v jedné z mnoha příjemných restauracích.

1.3.Libérie

Dnes se vracíme zpět do Libérie. Posledních 220km. Přejíždíme krokodýlí most přes řeku rio Grande de Tárcoles, vzdálený 25km od města Jaco. Za mostem jsou restaurace a obchody se suvenýry. Jdeme se podívat zpět na most. Pod námi 20 metrů se rozvaluje několik krokodýlů, další jsou v řece. Tam nechce nikdo spadnout :-) V Libérii jsme odpoledne. Zajedeme si ještě na pláž Coco. Poslední den u moře. Večeře v luxusní rybí restauraci u pláže. Příjemná majitelka z Kanady sama obsluhuje turisty. Jezdí sem relaxovat, když je v Kanadě zima. Dáme si mořské potvory, kraby, mušle, chobotničky , ryby. Už jsem zapoměl jak se stoluje v takové restauraci s tolika příbory. Jídlo bylo vynikající. Večer jedeme do hotelu santa Ana 5km od letiště. Chyba, že jsme si při rezervaci na netu nepřečetli recenze!!! Starej hotel, na pokoji šváby a mravenci. Netěsná okna takže každé projíždějící auto nás probudilo. Cena 35US s dopravou na letiště. Kdybychom si přečetli recenze kde každej nadával mohli jsme v Liberii mít stejný hotýlek Del Rio, když jsme přiletěli.

2.3.Odlet

Brzy ráno jsme na recepci nikoho nenašli. Máme zaplacený odvoz na letiště. Kde je auto??? Nacházíme uklízečku. Někomu zavolá a po 10 minutách se objevuje řidič. Chce zaplatit. Cože! zaplatili jsme včera.Nic nedostaneš. Po španělsko-anglické domluvě nasedáme a odveze nás. I to patří k cestování. Cestovali jsme 14 dnů po celé zemi, to je příliš krátká doba. Kostarika je zemí kam se lze určitě vrátit a objevovat další nádherné oblasti.

Závěr:Kostarika je nádherná země pro sportovce a milovníky nedotčené přírody s množstvím národních parků. :-).

Fotky.

Zpět