HAWAII - lezení 2017

Lezení a bouldering na Havaji

Boulder Waimea bay Na Havaji je nejméně 10 oblastí pro bouldering. Na ostrově Oahu najdeme čtyři oblasti. Největší a nejlepší oblastí je Waimea bay blízko města Haleiwa. Ostatní oblasti mají pouze 3 a více boulderů. V zátoce je malé parkoviště přímo u pláže plné. Zaparkujeme nad skálou u silnice. Místo je pro šest vozidel. Přístup od auta 30 metrů. Skála je přímo na pláži, končící útesy v moři. Výška 6 metrů, šířka 100m. Linie jsou omágované. Obtížnost V0 (4UIAA) – V7 (9-UIAA). Přelezení všech boulderů zabere dva dny. V průvodci z netu je uvedeno pouze několik boulderů, zřejmě není aktualizován. Lehkými se lze vrátit zpět, druhá možnost, obejít celý útes, což zabere 5minut. Pět nejtěžších boulderů V7 přes převis je po ostrých dírkách. Když jste unaveni, skočíte si zaplavat do moře.

1.1.2017 Makapu´u point První lezecká oblast leží SV straně ostrova. Auto necháváme na parkovišti u vyhlídky pro turisty. Stoupáme po hřebeni 15 minut. Skála je vysoká pouhých 20m.Pod námi je 100m hluboký útes. Celkem je zde 12 cest, obtížnost 5.4. až 5.10c. Materiál je sopečný tuf, podobný hrubému písku jako v Broumovkách na Náchodsku. Spárové a stěnové lezení po oblých chytech a rejbasech. Za dvě hodiny je vše vylezeno. Cesty jsou vyjištěny americkými borháky po třech metrech. Američané mají nerezové tyče ohnuté do tvaru písmenu U a jsou zalepeny do skály na obou koncích. Stěna se nachází na východní straně skal. Od 13hodin je schována ve stínu. Z vrcholu skály je nádherný výhled na moře a protější malé ostrůvky, písečné pláže a v průhledné modré vodě jsou vidět korálové útesy. Hluboko pod nohami je slyšet vlny tříštící se o strmé stěny útesů. Na konci útesu 300m dále se tyčí bílá věž majáku. Přesuneme se autem pod útesy na místní Makapu´u Beach. Bohužel už jsou veliké vlny, nikdo se nekoupe. Plavčík dohlíží na pláž. Jedeme autem při pobřeží na západ ostrova. Míjíme další písčité pláže přímo u silnice.

2.1.2017 Molekulai Druhá a poslední lezecká oblast leží na nejzápadnějším cípu ostrova. Míjíme malé letiště pro bezmotorová letadla, která krouží nad oceánem. Dojedeme až konec silnice. Auto necháváme u silnice, parkoviště jsou zde malá a přeplněna. Turisté se povalují na pláži, která mizí za obzor. Nacházíme vyšlapanou cestu vysokou trávou ve které jsme zmizeli. První cedule s upozorněním při vstupu do lesa pod kopcem. Rock climbing povoleno, pozor na padající kamení. Po několika metrech následuje další tabule s upozorněním. Lezení v této oblasti pouze s povolením vydaným v Honolulu. Na netu jsem nic takového nečetl, když jsem si hledal průvodce oblasti. Povolení nemáme. Pokračujeme do strmého stoupání po kamenech. Vystupuji z lesa, propocenej až do sandálů. Tady je lidí. Stěna je dlouhá 300m, výška stěn je 25m. Jediná lehká cesta 5.7. mechem a kapradím. Tři cesty 5.8. jsou oklouzané. Následují obtížnosti 5.10 – 5.13 (7+ až 10), celkem 113 cest. Vybírám si cestu v dolní části stěn. Tam nikdo není. Místní instruktor lezení se zeptá, jestli nechceme poradit s výběrem cest. Nikdo nekontroluje povolení, které visí turistům připnuté po straně kalhot. Díky, my si vybereme něco hezkého a lehkého. První borhák je dva metry nad zemí. V cestě jich napočítám 13, mám na sedáku pět. Tak budu jednu vynechávat. Ale už u nástupu to jde nějak těžce. Asi jsem slabej z včerejšího lezení? Nástup přes malej převis do rajbasu po lištách za půlku článků prstů. Lišty jsou místy zalepeny, aby se neodloupli. U každé druhé presky sedím a musím přemýšlet jak dále a ještě vyndat spodní presku abych měl dále nahoru. Asi to není tak lehké, jak jsem myslel? Posledních pět metrů je malým převisem. Bylo to nějaké těžké… fuňím nahoře ve štandu.

Další cestu vyberu dva metry vedle. Opět vyjištěno, že mi nevystačí presky. Dole to vypadalo lehčí? Už nástup je po rajbasu bez chytů do malého koutu na rozpor. Nikde žádné chyty. Dolézám do spáry, která nemá ostrou hranu. Ale na sokola to lze udržet. Mám pod sebou jištění asi 4 metry a není tady žádný borhák. Friendy jsem nechal dole. Mám jednu šroubovací karabinu na odsedce. Zbavím ji smyce a natlačím ji do spáry, provleču presku. Nejsem si jistej, že to drží. Bandasky natéjkají, střídám ruce a pomalu vytahuji na laně frienda. Ten bude tutovej. Pokračuji spárou nahoru. Na konci je rajbas ukončen koutem bez chytů. Skoro jsem letěl dolů. Ale pocit, že letím do toho frienda??? Poslední tři metry jsou boulderové kroky přes oblé hrany. To jsem teda hodně slabej, řeknu si. Asi věkem? Slaním dolu a v průvodci od instruktora najdeme sektor a názvy cest. Tak proto zde nikdo neleze? První cesta Winnie roast 5.12a.Druhá cesta 5.11d. Ještě vylezu třetí cestu 5.12d (9+UIAA) a dnes končím. Pozoruji jak se snaží holky z Japonska dostat nahoru. Zajímavý styl? Instruktor jim protáhnul lano. Všechny cesty jsou připraveny pro rybáře. Pod stěnou jsou uvázany ke stromům slabé provazy. Stačí navázat konec lana a tahat. Lano se protáhne horním jištěním. Holky si vybrali cestu 5.10a. Když ani jedna nenastoupila do prvního chytu, musela ji druhá tahat na laně nahoru. Ve třech metrech si nafotili selfie. To jim stačilo. Každý den jsou zde dva instruktoři dohlížející na lezení. Nebo čekají až jim přijde turista, který si zaplatil kurz lezení v Honolulu.

10.1.2017 KAUAI – Jediná vícedélková cesta na Havaji. Jedeme objevit jedinou více délkovou cestu na Havaji. Našel jsem na netu popis cesty z roku 2003. Druhý přelez v roce 2010. Stranded in Paradise 5.8 – 9.R. Asi pět délek na vrchol. Chybně zadané souřadnice gps ukazují na druhou stranu ostrova než je stěna. Podle fotek místních kopců jsme ji našli při jízdě autem okolo ostrova. Z kempu je to na druhé straně ostrova 94 km. Zaparkujeme co nejblíže ke stěně. Musíme nastoupat 100 výškových metrů. Vstupujeme do džungle. Od silnice se musíme prodírat trávou vysokou tři metry. Následují keře, kameny a díry v zemi zarostlé vegetací. Svah prudce stoupá, musíme se chytat bambusů, občas mi zůstane celej i s kořenem v ruce a sklouznu o několik kroků zpět, které jsem upocenej vybojoval. Nikde žádná cestička. Terén se mění v trojkové lezení přes skalky a balvany pokryté mechem a všudypřítomným bambusem. Vůbec není vidět stěna, bambus dorůstá výšky 10 metrů. Po hodině jsem u stěny. Snažím se objevit první jištění – skoba nebo nýt podle popisu nikde není. Nad hlavou mám převis. Materiál stěny je nechutná struska z lávy. Jediná možná cesta povede vlevo. Nemám spolulezce. Ztratil se dole, kde zarostlý žleb končil 10 metrovou stěnou. Zkusím se kousek podívat bez jištění. Vezmu si sedák a lano. Nástup je obtížnost čtyřka. Po osmi metrech je stěnka kolmá, pokrytá silným mechem. Zjišťuji, že jsem nechal v batohu friendy. Smyce budou stačit. Vylezu dva metry obhodím velikej kyz smycí a cvakám dlouhou odsedku. Dávám další smyc, spodní zrušim. Obtížnost 6-. Následují dvě délky přes kameny porostlé křovinami. Jsem u stěny, mohu si vybrat další postup. Levým pilířem 15m po rozbité skále. Zvolím cestu přímo koutem a po deseti metrech lehkou stěnkou v pravé části. Poslední délka na vrchol je přes mechem pokryté kameny 50metrů. Z vrcholu je hezkej výhled na oceán. Rozhlížím se po nýtech pro slanění. Nic. Pod sebou mám kolmou stěnu pokrytou mechem ze všech stran. Podle průvodce jsou zde dva nýty se smycí a kruhem pro slanění. Sestupuji po hřebení 50m a nic. Musím se vrátit po stejné cestě, kterou jsem vylezl. První slanění do koutu je za malej stromek. V půlce koutu musím využít starej suchej strom. Poslední slanění jsem zanechal smyci v provázaných keřech. Další délky jsem lezl zpět k nástupu cesty.

Závěrem: cestu nedoporučuji. Nebezpečná, nelze zajistit, lámavá, lezecky nezajímavá. Cesta z roku 2003, druhý přelez z roku 2010 opět od prvovýstupců. Podle fotek na netu nelze minout slanění??? Já jej nenašel! Zřejmě je zrušené nebo se rozpadlo.

Fotky.

Video - bouldering

Zpět